Kamarádka ze Slovenska dala na svůj facebook zajímavý příspěvek:
A já si říkám, kdyby mi přišla od prevíta smska: "Miláčku, miluju tě", jaká by byla moje první myšlenka? Stojí na střeše svého rodného paneláku a chystá se skočit dolů. A pak by v závěsu následovala další: Uklidni se, na to se má chlapec příliš rád!
Čili z odpovědi číslo dvě, bych ihned sešoupla na šestku. Pak se zamyslím nad tím, kdo je můj prevít, jak vypadá i ve svých nejlepších momentech a proč se mně od doby, co jsme se potkali, drží jako klíště. Čili pětka.
Jedenáctka u nás nepřichází v úvahu, můj prevít je asketik, pije jen po velmi malých doušcích, ze kterých by se neožral ani komár. Desítka není vůbec můj styl, v úvahu by padla tak maximálně sedmička s devítkou. Prostě "nevěřím svým očím".
Přesto si myslím, že ani tyto odpovědi nejsou jaksi dostatečně výstižné. Nepadnou jak prdel na hrnec, jak se říká, nevystihují ostrou kakofonii všehomíra a hlavně náš vzájemný vztah s pan P.
Prevítovi bych já odpověděla něco mnohem více peprného a provokativního a vtipného pokud možno zároveň. Je to koneckonců intelektuál, žádný vyhazovač z diskotéky, tak co už. On dokáže ocenit dobrý humor a nadhled. Napsat ženě "miláčku, miluju tě!" je po šesti letech vzájemného spolubydlení a vztahu tak něco jako v tenise podání na smeč. Čeká se, co já na to. Vykryju nebo nevykryju tohle záludné podání?
Míč se pomalu posouvá směrem k mému hřišti. Mám to! Moje odpověď bude vtipná, přesto jednoduchá: "Víš co, miláčku? Ty mi taky!"
Žádné komentáře:
Okomentovat